Okolí měst se v posledních letech zcela zásadně mění a čím dál více se v tomto periferním prostoru objevují dva charakteristické prvky – obchodní centra, příměstské velkosklady a marginální stavby industriálního charakteru. V tomto blogu bych se chtěl věnovat především současným českým autorům, kteří zobrazují dnešní okrajovou část měst a to především krajinářským pohledem.
 |
| Evžen Sobek: Hidden Landscapes |
Nákupní střediska na okrajích měst zaujímají pozice klasické městské nákupní třídy, neboť svým pojetím jí teoreticky odpovídají. Zásadou kvalitního urbanistického plánu je totiž provázanost, pestrost, vyvážení proporcí a snadná dostupnost různých služeb. A tak i tato obchodní centra nabízí pestrou škálu služeb pro zákazníky, aby tu nejen nakupovali, ale mohli se zde i najíst, zajít si na kávu anebo do kina. Typický pohled na tato obchodní centra jsou zaplněná parkoviště, houfy lidí a přístřešky přeplněné nákupními vozíky. Velká parkoviště jsou dimenzována na denní nápor zákazníků, ale když se schyluje k večeru nebo k zavírací době, která mnohdy ani není, plochy se vyprázdní a rázem se z nich stávají tiché a rozlehlé asfaltové pláně, na kterých se někdy projeví, kdo zde parkuje se svým autem i mimo otevírací dobu, jelikož na sídlišti mezi domy už není místo. Jedním z autorů, který objevil krásu této periferní městské krajiny, je český fotograf Evžen Sobek, jehož předchozí tvorba byla hlavně v dokumentárním žánru.
 |
| Evžen Sobek: Hidden Landscapes |
 |
| Evžen Sobek: Hidden Landscapes |
Příznačným názvem poukazuje na fakt, že přes den jsou tato místa nepříjemná a rušná, ale pokud se projeví bez aut a lidí, vynikne jejich skrytá krajinná podoba plná ticha. Pro fotografování volí specifickou denní dobu, kdy je ještě jasná obloha, ale lampy už se začínají rozsvěcet. Naprostá vylidněnost v jeho snímcích v kombinaci s tímto magickým světlem působí až meditativním dojmem. Nejsou to pouze opuštěná parkoviště, ale i místní úseky dálnic nebo benzínové pumpy. V pozadí občas zahlédneme i obytnou periferii v podobě panelového sídliště, ale většinou je parkoviště nebo nějaká ze staveb tou poslední na hranici s přírodou, která ubíhá do dáli. Používá velmi klidnou, vyrovnanou a čistou kompozici, které jde především o estetický vizuální zážitek. Dokonalé technické zpracování jenom potvrzuje jeho další vzdělání technického rázu, kterého dosáhl na VUT v Brně.
 |
| Branislav Štěpánek: Sviatky ticha |
Obdobným motivem se zabývá i fotograf Branislav Štěpánek ze Slovenska. Jeho portfolio tvoří dvě obsáhlejší práce: Sviatky ticha a Underground (Podzemí). Soubor Underground je v podzemních parkovištích tím, co jsou Sviatky ticha na povrchu. Opět naprosto liduprázdné prostory měst končící posledním parkovištěm a poslední lampou. Rozdíl oproti práci Evžena Sobka je především ve světle a v čistotě obrazu. Štěpánek fotografuje ve dne a především za zatažené oblohy, tím dodává na neutěšenosti míst. Sychravé počasí v zimě, za deště nebo jen se zataženou oblohou dává místům šedivý tón oproti příjemným barvám u sobkových Hidden Landscapes. Ticho, které figuruje i v názvu práce, je až děsivé, neboť se vše odehrává za světla. Čistota obrazu a kompozice není taková jako u Sobka a působí lehce dojmem zdokumentování takového výjevu.
 |
| Branislav Štěpánek: Sviatky ticha |
Jak jsem již v úvodu zmiňoval, periferie města se neobejde bez průmyslové zóny. V dnešní době spousta nadnárodních společností investuje v zemích bývalého sovětského bloku do průmyslových nemovitostí. Po roce 1989 se postupně začaly rozjíždět developerské projekty stavějící a pronajímající haly pro lehký průmysl, nebo si sami výrobci v naší republice postavili svou montovnu či továrnu. Tyto nemovitosti se zcela logicky staví právě na periferiích měst. Montovny, sklady a továrny lehké výroby dnes mají svůj specifický vzhled – velmi strohá dlouhá budova, která je jen funkčním ohraničením výrobního prostoru. Nejznámějšími společnostmi, které investovaly do výroby v naší republice, jsou například původem německý Siemens a Hella, americký Honeywell a jihokorejský Hyundai nebo LG spojený s holandským Philips. Právě tato fúzovaná nadnárodní společnost LG. Philips Displays investovala do stavby své továrny v Hranicích a stala se bodem zájmu pro fotografa, kurátora a historika umění Tomáše Pospěcha.
: |
| Tomáš Pospěch: Look at the Future |
Tomáš Pospěch (*1974) vystudoval Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a na FF Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2001-2005 se věnoval dokumentárnímu cyklu Look at the Future (Pohleď do budoucnosti), jehož název je firemním heslem této společnosti. Tento cyklus je plně orientován na tehdy vznikající novou továrnu LG. Philips Displays v Hranicích. V předchozí práci v letech 2000 až 2001 zachycuje na černobílý materiál celý její stavební vývoj a následně tedy od roku 2001 do roku 2005 pokračuje barevnou fotografií a zajímá se o vše, co je spojeno s nově postavenou moderní továrnou na našem území. Sám ve svém článku na serveru www.photorevue.com uvádí: „Soubor je součástí projektu, ve kterém se zaměřuji na nadnárodní korporace, průmyslové zóny, nové továrny a velkosklady. Sleduji firemní kulturu, životní a vizuální styl, které do českého prostředí tyto fenomény přináší po roce 1989.“
 |
| Tomáš Pospěch: Look at the Future |
Druhou prací tohoto tématu je soubor fotografií vytvořený pro projekt Centra pro středoevropskou architekturu nazvaný Urbanita-dvacet let poté. V této již krajinářské práci z roku 2009 zobrazuje proměny podob města vlivem nově postavených „krabic“ vznikajících „…většinou na zelené louce, do kterých se promítá život obyvatel metropolí. Zaměřuje se jak na formy těchto staveb, tak na prázdné prostory, které produkují. I tyto prostory totiž na sebe berou funkci městského prostředí, jenže nechtěným, nepromyšleným a často absurdním způsobem.“ Zachycuje tedy nejen stavbu samotnou v kontextu městského prostoru, ale i člověka stojícího symbolicky přesně uprostřed snímku. Středovou kompozici ještě umocňuje použití panoramatického formátu, který je v tomto případě zároveň praktický kvůli proporcím staveb.
 |
| Tomáš Pospěch |
Na obrázku můžeme opět sledovat vztah mezi podobou končícího města a začínající přírody, který je ještě umocněný vládnoucím bezčasím a pohledem přes nevzhledný šípkový keřík v suché trávě.
 |
| Tomáš Pospěch |
V mezinárodním projektu Urbanita-dvacet let poté působil v rámci České republiky také fotograf Martin Zeman, zabývající se shodným námětem příměstských nákupních center a podobně. „Ačkoli je všichni využíváme, nikdo je ve svém okolí vlastně nechce. Proto pronikají do okolí našich měst a značně absurdně a nelogicky se dostávají do kontextů původní zástavby, vesnic i krajiny.“19 Na ukázce můžeme vidět, jak až grafickým způsobem dlouhá hala vytváří nepřirozené pozadí pro zmiňovanou obytnou zástavbu.
 |
| Martin Zeman |
Na druhé straně je ale zcela opačný stav s některými starými průmyslovými komplexy. Po otevření trhu se řada z továren začala likvidovat a v průmyslových oblastech se to velmi citelně projevilo.
 |
| Wojciech Wilczyk |
Wojciech Wilczyk (*1961) je sice polský fotograf, ale rádius jeho práce je Slezsko, které zasahuje i na naše území. Jeho dlouholetá a rozsáhlá práce nazvaná Black and White Silesia (Černo-bílé Slezsko) se soustřeďuje na současnou podobu měst a továren v průmyslové oblasti Horního Slezska v Polsku. Zachycuje neutěšená postindustriální místa továren, ale i dělnické obytné čtvrti a místa na okrajích měst. Během několika let navštívil města jako Katowice, Ruda Śląska, Gliwice, která se mezi sebou pozvolna prolínají a jedno přechází v druhé podobně jako je tomu na Ostravsku. Černobílá, velmi sychravá a pošmourná atmosféra snímků špinavých cihlových domů a panelových sídlišť je typickým dojmem z těchto oblastí těžkého průmyslu, a ještě navíc, když tento průmysl umírá a rozpadá se. Krásným příkladem okrajové části industriálního města je panelové sídliště v pozadí s posekanou trávou, postupně ubývající objekty začínající se promíchávat s neudržovanou přírodou, až nakonec zůstane už jenom špinavá trubka linoucí se do nevzhledné krajiny. Ačkoliv tyto snímky vznikají v několikaletém rozmezí okolo roku
2000, řekli bychom, že vznikly o několik desítek let dříve.
 |
| Wojciech Wilczyk |
Poslední autor, kterého bych ještě v souvislosti s okrajovou částí měst rád zmínil, je můj oblíbený autor, který je pro změnu z Maďarska, Gábor Arion Kudász. Jeho práce má název Waste Union (Odpad Unie) vznikající mezi lety 2007-2010. Stějně jako výše uvedená práce Tomáše Pospěcha a Martina Zemana, i tato byla součástí projektu CCEA Urbanita-dvacet let poté. „Udržitelný vývoj je fikce. Prostředí se buďto rozvíjí, nebo je udržitelné. Města se nekontrolovatelně rozrůstají do svých periferních oblastí a zabírají neskutečné množství prostoru. Jsou pohlcována skladišti, nákupními centry, manažerskými ghetty, nekonečnými řadami rodinných domků na předměstí. Hranice města přestaly být viditelné, krajina už od nich není oddělená a zřetelná. … Vlastním přičiněním jsme pozbyli možnost vracet se z města do přírody, žádná nám už nezbyla.“
 |
| Gábor Arion Kudász: Waste Union |
Na ukázku jsem vybral dvojici fotografií, které dokládají mnohdy až absurdní jednání lidí a některého dnešního dění. Vánoční stromky jakožto symbol tradic jsou naházené na hromadě jako zabalená a dovezená příroda do města a v opačném případě nelegální skládka městského odpadu ve stejné formaci, ale mezi příměstskou zelení, která nevypadá zrovna zdravě.
 |
| Gábor Arion Kudász: Waste Union |
Gábor Arion Kudász tedy ostře kritizuje dnešní dobu ve vztahu k městu a dokládá svá tvrzení fotografiemi, které varují a ukazují nám, kam náš rozvíjející se svět dospěl. Podobné prostory jsou ale z pohledu Evžena Sobka v jistém smyslu poetické a nepřiznává jejich negativní vliv, ba naopak je ještě zkrášluje.
Žádné komentáře:
Okomentovat