Současná periferie

Okolí měst se v posledních letech zcela zásadně mění a čím dál více se v tomto periferním prostoru objevují dva charakteristické prvky – obchodní centra, příměstské velkosklady a marginální stavby industriálního charakteru. V tomto blogu bych se chtěl věnovat především současným českým autorům, kteří zobrazují dnešní okrajovou část měst a to především krajinářským pohledem.

Evžen Sobek: Hidden Landscapes

Nákupní střediska na okrajích měst zaujímají pozice klasické městské nákupní třídy, neboť svým pojetím jí teoreticky odpovídají. Zásadou kvalitního urbanistického plánu je totiž provázanost, pestrost, vyvážení proporcí a snadná dostupnost různých služeb. A tak i tato obchodní centra nabízí pestrou škálu služeb pro zákazníky, aby tu nejen nakupovali, ale mohli se zde i najíst, zajít si na kávu anebo do kina. Typický pohled na tato obchodní centra jsou zaplněná parkoviště, houfy lidí a přístřešky přeplněné nákupními vozíky. Velká parkoviště jsou dimenzována na denní nápor zákazníků, ale když se schyluje k večeru nebo k zavírací době, která mnohdy ani není, plochy se vyprázdní a rázem se z nich stávají tiché a rozlehlé asfaltové pláně, na kterých se někdy projeví, kdo zde parkuje se svým autem i mimo otevírací dobu, jelikož na sídlišti mezi domy už není místo. Jedním z autorů, který objevil krásu této periferní městské krajiny, je český fotograf Evžen Sobek, jehož předchozí tvorba byla hlavně v dokumentárním žánru.

Evžen Sobek: Hidden Landscapes

Evžen Sobek (*1967) vystudoval Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a v současné době se mimo fotografickou činnost věnuje i výuce tohoto oboru. Působí jako externí pedagog Institutu tvůrčí fotografie a jako ředitel Fotoškoly v Brně. Jednou z jeho posledních prací je právě tato urbánní krajina na okrajích měst nazvaná Hidden Landscapes (Skryté krajiny).

Evžen Sobek: Hidden Landscapes

Příznačným názvem poukazuje na fakt, že přes den jsou tato místa nepříjemná a rušná, ale pokud se projeví bez aut a lidí, vynikne jejich skrytá krajinná podoba plná ticha. Pro fotografování volí specifickou denní dobu, kdy je ještě jasná obloha, ale lampy už se začínají rozsvěcet. Naprostá vylidněnost v jeho snímcích v kombinaci s tímto magickým světlem působí až meditativním dojmem. Nejsou to pouze opuštěná parkoviště, ale i místní úseky dálnic nebo benzínové pumpy. V pozadí občas zahlédneme i obytnou periferii v podobě panelového sídliště, ale většinou je parkoviště nebo nějaká ze staveb tou poslední na hranici s přírodou, která ubíhá do dáli. Používá velmi klidnou, vyrovnanou a čistou kompozici, které jde především o estetický vizuální zážitek. Dokonalé technické zpracování jenom potvrzuje jeho další vzdělání technického rázu, kterého dosáhl na VUT v Brně.

Branislav Štěpánek: Sviatky ticha

Obdobným motivem se zabývá i fotograf Branislav Štěpánek ze Slovenska. Jeho portfolio tvoří dvě obsáhlejší práce: Sviatky ticha a Underground (Podzemí). Soubor Underground je v podzemních parkovištích tím, co jsou Sviatky ticha na povrchu. Opět naprosto liduprázdné prostory měst končící posledním parkovištěm a poslední lampou. Rozdíl oproti práci Evžena Sobka je především ve světle a v čistotě obrazu. Štěpánek fotografuje ve dne a především za zatažené oblohy, tím dodává na neutěšenosti míst. Sychravé počasí v zimě, za deště nebo jen se zataženou oblohou dává místům šedivý tón oproti příjemným barvám u sobkových Hidden Landscapes. Ticho, které figuruje i v názvu práce, je až děsivé, neboť se vše odehrává za světla. Čistota obrazu a kompozice není taková jako u Sobka a působí lehce dojmem zdokumentování takového výjevu.

Branislav Štěpánek: Sviatky ticha

Jak jsem již v úvodu zmiňoval, periferie města se neobejde bez průmyslové zóny. V dnešní době spousta nadnárodních společností investuje v zemích bývalého sovětského bloku do průmyslových nemovitostí. Po roce 1989 se postupně začaly rozjíždět developerské projekty stavějící a pronajímající haly pro lehký průmysl, nebo si sami výrobci v naší republice postavili svou montovnu či továrnu. Tyto nemovitosti se zcela logicky staví právě na periferiích měst. Montovny, sklady a továrny lehké výroby dnes mají svůj specifický vzhled – velmi strohá dlouhá budova, která je jen funkčním ohraničením výrobního prostoru. Nejznámějšími společnostmi, které investovaly do výroby v naší republice, jsou například původem německý Siemens a Hella, americký Honeywell a jihokorejský Hyundai nebo LG spojený s holandským Philips. Právě tato fúzovaná nadnárodní společnost LG. Philips Displays investovala do stavby své továrny v Hranicích a stala se bodem zájmu pro fotografa, kurátora a historika umění Tomáše Pospěcha.

:

Tomáš Pospěch: Look at the Future

Tomáš Pospěch (*1974) vystudoval Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a na FF Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2001-2005 se věnoval dokumentárnímu cyklu Look at the Future (Pohleď do budoucnosti), jehož název je firemním heslem této společnosti. Tento cyklus je plně orientován na tehdy vznikající novou továrnu LG. Philips Displays v Hranicích. V předchozí práci v letech 2000 až 2001 zachycuje na černobílý materiál celý její stavební vývoj a následně tedy od roku 2001 do roku 2005 pokračuje barevnou fotografií a zajímá se o vše, co je spojeno s nově postavenou moderní továrnou na našem území. Sám ve svém článku na serveru www.photorevue.com uvádí: „Soubor je součástí projektu, ve kterém se zaměřuji na nadnárodní korporace, průmyslové zóny, nové továrny a velkosklady. Sleduji firemní kulturu, životní a vizuální styl, které do českého prostředí tyto fenomény přináší po roce 1989.“

Tomáš Pospěch: Look at the Future

Druhou prací tohoto tématu je soubor fotografií vytvořený pro projekt Centra pro středoevropskou architekturu nazvaný Urbanita-dvacet let poté. V této již krajinářské práci z roku 2009 zobrazuje proměny podob města vlivem nově postavených „krabic“ vznikajících „…většinou na zelené louce, do kterých se promítá život obyvatel metropolí. Zaměřuje se jak na formy těchto staveb, tak na prázdné prostory, které produkují. I tyto prostory totiž na sebe berou funkci městského prostředí, jenže nechtěným, nepromyšleným a často absurdním způsobem.“ Zachycuje tedy nejen stavbu samotnou v kontextu městského prostoru, ale i člověka stojícího symbolicky přesně uprostřed snímku. Středovou kompozici ještě umocňuje použití panoramatického formátu, který je v tomto případě zároveň praktický kvůli proporcím staveb.

Tomáš Pospěch

Na obrázku můžeme opět sledovat vztah mezi podobou končícího města a začínající přírody, který je ještě umocněný vládnoucím bezčasím a pohledem přes nevzhledný šípkový keřík v suché trávě.

Tomáš Pospěch

V mezinárodním projektu Urbanita-dvacet let poté působil v rámci České republiky také fotograf Martin Zeman, zabývající se shodným námětem příměstských nákupních center a podobně. „Ačkoli je všichni využíváme, nikdo je ve svém okolí vlastně nechce. Proto pronikají do okolí našich měst a značně absurdně a nelogicky se dostávají do kontextů původní zástavby, vesnic i krajiny.“19 Na ukázce můžeme vidět, jak až grafickým způsobem dlouhá hala vytváří nepřirozené pozadí pro zmiňovanou obytnou zástavbu.

Martin Zeman

Na druhé straně je ale zcela opačný stav s některými starými průmyslovými komplexy. Po otevření trhu se řada z továren začala likvidovat a v průmyslových oblastech se to velmi citelně projevilo. 

Wojciech Wilczyk

Wojciech Wilczyk (*1961) je sice polský fotograf, ale rádius jeho práce je Slezsko, které zasahuje i na naše území. Jeho dlouholetá a rozsáhlá práce nazvaná Black and White Silesia (Černo-bílé Slezsko) se soustřeďuje na současnou podobu měst a továren v průmyslové oblasti Horního Slezska v Polsku. Zachycuje neutěšená postindustriální místa továren, ale i dělnické obytné čtvrti a místa na okrajích měst. Během několika let navštívil města jako Katowice, Ruda Śląska, Gliwice, která se mezi sebou pozvolna prolínají a jedno přechází v druhé podobně jako je tomu na Ostravsku. Černobílá, velmi sychravá a pošmourná atmosféra snímků špinavých cihlových domů a panelových sídlišť je typickým dojmem z těchto oblastí těžkého průmyslu, a ještě navíc, když tento průmysl umírá a rozpadá se. Krásným příkladem okrajové části industriálního města je panelové sídliště v pozadí s posekanou trávou, postupně ubývající objekty začínající se promíchávat s neudržovanou přírodou, až nakonec zůstane už jenom špinavá trubka linoucí se do nevzhledné krajiny. Ačkoliv tyto snímky vznikají v několikaletém rozmezí okolo roku

2000, řekli bychom, že vznikly o několik desítek let dříve.

Wojciech Wilczyk

Poslední autor, kterého bych ještě v souvislosti s okrajovou částí měst rád zmínil, je můj oblíbený autor, který je pro změnu z Maďarska, Gábor Arion Kudász. Jeho práce má název Waste Union (Odpad Unie) vznikající mezi lety 2007-2010. Stějně jako výše uvedená práce Tomáše Pospěcha a Martina Zemana, i tato byla součástí projektu CCEA Urbanita-dvacet let poté. „Udržitelný vývoj je fikce. Prostředí se buďto rozvíjí, nebo je udržitelné. Města se nekontrolovatelně rozrůstají do svých periferních oblastí a zabírají neskutečné množství prostoru. Jsou pohlcována skladišti, nákupními centry, manažerskými ghetty, nekonečnými řadami rodinných domků na předměstí. Hranice města přestaly být viditelné, krajina už od nich není oddělená a zřetelná. … Vlastním přičiněním jsme pozbyli možnost vracet se z města do přírody, žádná nám už nezbyla.“

Gábor Arion Kudász: Waste Union

Na ukázku jsem vybral dvojici fotografií, které dokládají mnohdy až absurdní jednání lidí a některého dnešního dění. Vánoční stromky jakožto symbol tradic jsou naházené na hromadě jako zabalená a dovezená příroda do města a v opačném případě nelegální skládka městského odpadu ve stejné formaci, ale mezi příměstskou zelení, která nevypadá zrovna zdravě. 

Gábor Arion Kudász: Waste Union

Gábor Arion Kudász tedy ostře kritizuje dnešní dobu ve vztahu k městu a dokládá svá tvrzení fotografiemi, které varují a ukazují nám, kam náš rozvíjející se svět dospěl. Podobné prostory jsou ale z pohledu Evžena Sobka v jistém smyslu poetické a nepřiznává jejich negativní vliv, ba naopak je ještě zkrášluje.  

Dvojí tvář amerického maloměsta

Od svého mládí mám rád filmy amerického režiséra Davida Lynche. Upozornil mě na něj můj starší bratr, který kdysi viděl seriál Městečko Twin Peaks a se zapálením mi vyprávěl, čím je tento seriál zajímavý a zvláštní. Pár měsíců nato jsem náhodou narazil v televizním programu ČT2, že v úterý bude opět seriál s týdenním intervalem promítán. Hned po prvním díle jsem byl uchvácen jeho specifickým stylem a každý následující díl zvyšoval mou přízeň. Po skončení seriálu následovaly filmy jako Zběsilost v srdci, Sloní muž, Modrý samet, Lost Highway a Mulholland Drive. Na vysoké škole v rámci přednášky Tomáše Pospěcha Zvíře ve fotografii, byl zmiňován americký fotograf Gregory Crewdson, který mě okamžitě upoutal svým vizuálním jazykem, který je velmi podobný filmům Davida Lynche. Později na některé z přednášek Lucie Fišerové o dějinách fotografie zaznělo jméno amerického malíře realisty Edwarda Hoppera. Všichni tito tři američtí umělci mají velmi podobný vizuální rukopis a podobný námět, kterým je americký venkov a maloměsto. Zajímalo mě tedy, co je vedlo právě k tomuto zobrazování, k této nevšední estetice. Budu se pokoušet najít společné znaky především u Davida Lynche a Gregoryho Crewdsona.

David Lynch: Modrý samet

Edward Hopper: Woman in the Sun

Gregory Crewdson: Twilight

Dřevo

Na úvod bych rád zmínil jeden motiv, který hojně používá David Lynch a který mě bavil sledovat postupným promítáním filmů. David Lynch se narodil v roce 1946 v malém městečku Missoula, které figuruje v seriálu Městečko Twin Peaks jako bydliště Lauřiny sestřenice Medlyn, ve státě Montana, které se nachází na severozápadě USA a strávil zde celé své dětství až do doby, kdy se rodina přestěhovala na východ Spojených států. Jeho otec byl zaměstnancem ministerstva zemědělství ve výzkumu chorob dřeva a často brával malého Davida s sebou do lesa. Dobrý vztah s rodiči ale především s jeho otcem se jistě zasloužil o to, že postava otce v jeho filmech (s výjimkou Lelanda Palmera) je téměř vždy harmonická. Zjevný odkaz na otcovu práci a vztah ke dřevu je přítomen v mnoha filmech. Ve filmu Modrý samet je rozhlasová stanice ohlašující časomíru zvukem pádu stromu, hlavní postava Jeffrey Boumont prodává v obchodě pily, sekery apod., všudypřítomné nákladní auta převážející dřevo jsou častým předělem jednotlivých záběrů a v Městečku Twin Peaks již klasicky svým projetím uvozují následující scénu v interiéru. Pila je ostatně jedna z klíčových lokací v seriálu Městečko Twin Peaks a polenová dáma je jedním z mystických postav seriálu. Lynch má zvláštní smysl pro ironii a tak v jeho Industrial Symphony No. 1, což je hudebně vizuální dílo, dojde i na řezání obrovské klády jeho oblíbeným malým trpaslíkem. Pomineme-li všudypřítomné dřevěné dekorace interiérů, mohli bychom ve výčtu konkrétních příkladů ještě dlouho pokračovat.

David Lynch: Twin Peaks

Pod Povrchem

David Lynch: Modrý samet

Jeho dětství, coby vcelku krátká životní etapa, se tedy zcela zásadně podepsalo na jeho pozdější výtvarné tvorbě. Lynchův život v maloměstě byl dětskýma očima vnímán jako idyla. Nečetl knihy ani nechodil do kina, ale zato velmi detailně pozoroval svět kolem sebe. Jeho svět byla ulice, ve které bydlel a pár bloků kolem, ale přesto to byl pro něj obrovský prostor. Všechno tam bylo krásné – bíle natřené ploty, modrá obloha, rudé květiny a strom plný třešní. Zkoumavý a detailní pohled však záhy odhalil něco, co je na věk dítěte vcelku pozoruhodné. Z třešně vytékala smůla, kolem bylo nespočet červených mravenců a Lynch si uvědomil, že věci mají dvojí tvář, první krásnou a světlou vystavenou na obdiv a druhou temnou, odvrácenou. Jinak řečeno že pod krásným povrchem se skrývá tajemno. Tento fakt je zcela explicitně vyjádřen v úvodní scéně filmu Modrý samet, ale je přítomný téměř v každém jeho filmu. Jediným případem, kdy je to přesně naopak je film Sloní muž, který navzdory svému ošklivému vzhledu dokáže být laskavý a dokáže milovat, je však terčem hrubého posměchu lidí, kteří se na něj za poplatek chodí dívat a ponižují ho. Zlo je tedy v lidech a na povrchu a krásná duše zohaveného člověka je uvnitř. Lynch si všechny své strachy a hrůzy svých prvních let udržel ve vědomí a nevytěsnil si je do nočních snů jako většina ostatních a proto může ve svých filmech tahat za jemné psychologické nitky. Podobně jako spisovatel Stephen King totiž ve své tvorbě čerpá z neranějších zážitků, traumat a afektů. Rodné město ho tedy ovlivnilo mnohem víc než nějaký člověk a ožije nakonec jako Twin Peaks nebo Lumberton v Modrém sametu, kde již zmiňovanou poklidnou atmosféru na začátku překazí náhlý záchvat otce Jeffryho a ten, když za ním jde na návštěvu do nemocnice a nalezne na louce lidské ucho, které ožírají mravenci. V Twin Peaks se zase objeví mrtvola a velmi záhadný kriminální případ.

David Lynch: Modrý samet

Gregory Crewdson: Twilight

Na fotografii Gregoryho Crewdsona je taktéž uzavřená oblast a detektiv jako paralela k agentu Cooperovi z Twin Peaks zde vyšetřuje typicky maloměstskou zápletku – záhadnou smrt krávy. Až téměř kýčovitá krása je z druhé strany narušována tajemnem a zlem v krásných severoamerických lesích, špatnými lidmi, podsvětím, násilím a podobně. Gregory Crewdson, který vyrůstal v Brooklynu, může být pro svou pozdější tvorbu, zobrazující tajemno pod „povrchem“, napětí a vztah všedního a zvláštního, jen těžko ovlivněn svým rodným místem. V jeho případě to byl jeho otec, psychoanalytik, který měl svou kancelář pod jejich obývacím pokojem ve sklepě a jak sám Crewdson uvádí, často se snažil poslouchat co se v otcově sklepní kanceláři děje. A tehdy si také uvědomil, že je vždy něco pod povrchem krásy. Nejnázornějším příkladem tohoto zjištění je v jeho případě motiv děr v podlaze či pronikání pod povrch a ten se objevuje na řadě jeho fotografií.

Gregory Crewdson: Twilight

Gregory Crewdson: Beneath the Roses

A tak i Gregory Crewdson zasadil své podivné vize do prostoru maloměsta jakým je například Pittsfield a stejně jako David Lynch těmto místům ponechávají klasický vzhled šťastné Ameriky, estetiku 60. let, dokonalé a dekorované interiéry atd. Je to tedy vhodné dějiště pro klid a napětí zároveň.

David Lynch: Twin Peaks

Gregory Crewdson: Twilight

Zvláštní shodou náhod s Lynchem je ona existence nějaké tajemné kanceláře pod něčím pokojem, jelikož právě tento tajemný motiv, který byl pro Crewdsona skutečnosti použil David Lynch ve filmu Modrý samet, a sice nad kanceláří detektiva vyšetřujícího nalezené ucho má pokoj druhá hlavní postava filmu a zaslechnuté informace sděluje svému kamarádovi, nálezci ucha, Jeffreymu a ten se pouští na vlastní pěst pod povrch malebného městečka a zjišťuje kolik je všude skrytého zla.

Ticho

Gregory Crewdson pracuje s filmovou produkcí a jeho fotografie mají tedy velmi složité filmové světlo. Světlo je pro všechny tři autory velmi důležité a klíčové k navození té zvláštní klidné a napínavé atmosféry zároveň. Pracuje s velkoformátovým fotoaparátem, a proto je jeho práce technicky naprosto dokonalá. Výsledné fotografie jsou obrovské a je možno na nich zpozorovat ty nejmenší detaily jako je například text na novinách ve vedlejším pokoji. Rozpočet sady fotografií se pohybuje v oblasti rozpočtu malého nezávislého filmu. Sám však fotoaparát nikdy neobsluhuje, je v roli režiséra a má pod sebou velký tým lidí, kteří poslouchají jeho pokyny. Jeho hlavním zájmem stejně jako u Lynche je tedy již zmiňované zobrazení něčeho pod povrchem, vztah a napětí mezi všedním a zvláštním, tajemno. Jeho fotografie zobrazují moment mezi momenty, situace je vždy pomyslným vyústěním předchozího děje a je zřejmé, že nějaký další bude následovat. Mezičas zastupuje i oranžové světlo na semaforech, které jsou svým oranžovým blikáním pro maloměsto typické – není provoz, všude je ticho a klid jen semafor bliká do prázdné ulice – stejný motiv používá i David Lynch v Městečku Twin Peaks, kde tedy občas přejde v červenou.

Gregory Crewdson: Beneath the Roses, David Lynch: Twin Peaks

Jak u Lynche tak i u Crewdsona se velmi často objevují bizarní motivy, potažmo příběhy. Pro Crewdsona je atraktivnější nezajímat se o to, jak pomyslný příběh dopadne ale nechat ho jako otázku, což vyvolává taky jisté napětí. 

David Lynch: Modrý samet, Gregory Crewdson: Twilight, Edward Hopper: Morning in the City

Navzdory tomu že Crewdson fotografuje jakoby jednotlivý filmový snímek, je jeho práce zvláštně strnulá, statická a velmi tichá. Okamžik, který vidíme, absence pohybu a někdy vcelku vylidněné scény v nás vyvolává pocit delšího trvání než pouze momentu.

Gregory Crewdson: Beneath the Roses

David Lynch: The Straight Story

Edward Hopper: Morning

David Lynch: Modrý samet

Gregory Crewdson: Twilight

Ptáci   

Ptáci hrají ve filmech Davida Lynche sice malé, ale zato podstatné role. V seriálu Městečko Twin Peaks je to především sova, která je nositelem zla a ve kterou se zlo proměňuje. Mluví se o ní, bývává spatřována a objevuje se ve vizích a snech. Oproti tomu drozd nebo červenka jsou nositelem lásky a dobra. Červenka je vždy v prvním záběru znělky seriálu Městečko Twin Peaks a důležitou roli má i ve filmu Modrý samet, kde podle snu jedné z postav přilétnou drozdi jako znamení návratu dobra a na konci filmu Jeffrey jednoho spatří nad sebou, když spokojeně ježí na lehátku na zahradě. Loskuták posvátný, který má dobrou schopnost imitovat lidský hlas je jeden ze svědků v případu vraždy Laury Palmerové v Twin Peaks.

David Lynch: Modrý samet, Twin Peaks

Gregory Crewdson:Beneath the Roses

Crewdson používá motiv ptáka přímo i nepřímo. Obrazy ptáků jsou často k vidění jako dekorace interiérů na jeho fotografiích a na jedné z nich je dokonce živý pták v interiéru u okna nepřímým bodem pozorování jedné z postav, jakoby právě přilétlo to dobro. V Crewdsonových obrazech je, jak už bylo řečeno, velmi mnoho detailů ale nejen tedy technických ale i obrazových a právě tento pták je jedním z nich neboť v poměru k velkému obrazu je opravdu malinký a nemusíme si ho vůbec všimnout. Pokud si ho všimneme tak máme vysvětlení jednoho z neurčitých pohledů, které jsou všudypřítomné na Crewdsonových fotografiích. Přímo se však na ptáky zaměřuje ve své ranější práci Natural Wonders, ve které zobrazuje mrtvé ptáky tlející pod nádhernými květinami, zvláštní zvířecí rituály a podobně. Květiny z podhledu krásně korespondují s podhledem v úvodní scéně Modrý samet. Ostatně jedna z jeho posledních prací se přímo jmenuje Beneath the Roses (Pod růžemi).

Gregory Crewdson: Natural Wonders

 Obraz v obraze  

Crewdson své fotografie zvětšuje do velkých rozměrů (i několika metrů). Je to pro něj důležité neboť chápe své obrazy jako okno přímo do děje a také na takových rozměrech krásně vyniknou ohromující detaily. Okno do děje je však i motivem v samotných fotografiích, jelikož se často setkáme se záběrem do okna zvenku – nahlédnutí do skrytého a často podivného soukromí malebných domečků na venkově, odhaluje nám něco, co se nám normálně skrývá. I orámování stěnami v interiéru je časté, vzniká tak zvláštní vizuální hra několikanásobného orámování. Stejně tak Lynch využívá interiérových stěn a širokých průchodu bytem k orámování scény.

Gregory Crewdson: Beneath the Roses, Edward Hopper: Nighthawks 

Gregory Crewdson: Beneath the Roses, Twilight

David Lynch: Blue Velvet

 Oheň 

Na závěr už bych chtěl zmínit jen jednu takovou drobnost. Dlouho jsem měl pocit, že více podobností už nenajdu, ale přesto se vynořil ještě jeden společný motiv, a sice oheň. Lynch má oheň hned v názvu filmu navazujícího na seriál Twin Peaks: Fire Walk with Me. V seriálu a například i ve filmu Wild At Heart používá prostřihy se záběrem na velký oheň zabírající celé políčko a v Příběhu Alwina Straighta nechal dokonce hořet jeden z těch typických malebných venkovských dřevěných domů. Podobný dům dal zapálit i Crewdson… 

Gregory Crewdson: Beneath the Roses

David Lynch: The Straight Story